Tajemná meditace?

Meditace pro mě v minulosti měla vždy nádech mystiky, tajemna, ale i odříkání či poustevnictví na okraji společnosti. Představa blouznivce, který sedí ve svém prostém rouchu v lotosovém sedu a skoro nejí, nepije a za řadu let tak dojde osvícení.

V dnešní době informační už se můžeme dopátrat, že medituje “kde kdo”. A nutně to neznamená povinnost zvládat krkolomné jógové pozice a strávit roky o samotě a odříkání. 

Líbí se mi celkem definice meditace, volnou parafrází řečeno,  jako “činnosti”, která učí přesměrovat naši unavenou a všedními starostmi a stresem přeplněnou mysl do stavu vědomého prožívání tady a teď, tedy do přítomnosti. Často se objevuje i pojem mindfulness, který není meditací, ale osobně jej chápu podobně – jako bdělou nebo otevřenou pozornost. Tedy zaměření se na přítomnost, kdy ve mě utichá těkání mysli – tu na hříchy minulosti, tu na strachy z budoucnosti, tu na současné povinnosti. Je to stav přijetí tady a teď, bez zbytečného hodnocení, trápení se, spekulování.

Osobně jsem se o mediatci čas od času pokoušel. Sednout si ne do krkolomné jogové polohy, ale pohodlně, třeba na gauč, lehnout si na zem. Soustředit se na dech, zkoušet pomalu roztěkanou mysl vrátit zpět jen na uvědomění si nádechu a výdechu. Ale popravdě, nikdy se mi to moc nepodařilo. Jednou mě zajiskřily oči, když jsem v knihkupectví náhodou narazil na knihu Běžící Buddha – můj milovaný běh v kombinaci s meditací sliboval krok správným směrem. A i na internetu se můžete dočíst spousty článků o „meditaci běháním“. I když se mi občas při běhání poštěstí skutečně vypnout, nebo se i jen soustředit na běh, většinu čas se mi stejně v hlavě honí spousta myšlenek. Od běžných starostí po fantazírování nabubřelého ega, kolik kilometrů by bylo schopno moje tělo uběhnout a jaký osobní rekord bych si mohl vylepšit. Zkrátka ne a ne se zbavit roztěkané mysli.

Pokud si do vyhledávače zadáte „nesmyslnou“ kombinaci meditace lezením, vypadne vám jen spoustu článku na meditaci a ležení, ale nenarazil jsem ani na jeden v kombinaci meditace a lezení. Pokud vám v hlavě hučí neustále proud myšlenek, vaše mysl je roztěkaná, máte nutkání co chvíli kontrolovat mobil, přemýšlet o budoucnosti nebo minulosti, zkuste meditaci lezením. Nemusíte se hned vrhat na pískovcové skály nebo “bigwally”,  ale dobře poslouží bouldery, lezecké stěny a nebo stále populárnější via ferraty.

Sám jsem si ověřil (podotýkám, že nejsem horolezec) , že ať už visím na laně na umělé stěně nebo nasávám čerstvý vzduch na některé z via ferrat, že v ten okamžik zažívám tady a teď, jako nikdy. Mysl je celá prostá od běžných myšlenek, od přemítání o problémech, úvahách o budoucnosti. Je jen přítomnost, soustředění se na každý další krok, všechny problémy rázem zmizí a vaší jedinou snahou je dobře položit další krok, dobře uchopit další stup. Nic jiného vám tady ani nezbývá, než soustředit se na tady a teď. Nemusíte být horolezec. Zkuste to a zjistíte, že via ferrata neznamená ani tak adrenalinový zážitek, ale skutečnou a účinnou techniku meditace a naplnění slova mindfulness až po jeho samý okraj. Strach z výšek lze postupně překonat a zůstane vám jen čistá mysl a radost z přítomného okamžiku. Podle wikipedie se meditací rozumí různé praktiky prohlubování soustředění. Pokud nejste profi lezec/lezkyně, na via ferratě se budete soustředit jako nikde jinde…